Fantázia, dobrodružstvo… Nebolo hádam ešte obdobia v dejinách ľudstva, ktoré by dávalo toľko živnej pôdy pre nekonečný rozlet tvorivej ľudskej fantázie, ako je tomu dnes. A nebolo ani obdobia, v ktorom by sa tak rýchlo menil obsah pojmu dobrodružstvo. Najmarkantnejšie to vidíme v súčasnej sovietskej fantastickej a dobrodružnej literatúre, z ktorej neveľký výber predkladáme slovenskému čitateľovi. Prvé tri poviedky našej knižky sú venované problematike medzihviezdnych a medziplanetárnych letov. Zem — písal svojho času K. Ciolkovskij — je kolíska ľudstva. No nemožno večne žiť iba v kolíske. Cesta človeka do vesmíru, spôsob života v kozmických lodiach, úporné hľadania seberovných bytostí v nekonečnom priestore a osobitosti stretnutia s nimi — to sú najpálčivejšie otázky, ktoré priťahujú nielen sovietskych spisovateľov-fantastov, ale i milióny pozemšťanov z polovice dvadsiateho storočia. Popri dnes už po celom svete známom I. Jefremovovi (slovenský čitateľ ho pozná z Hmloviny Andromedy) predstavujú sa nám tu doteraz neznámi mladí autori V. Žuravľovová (Belasá planéta) a V. Saparin (Nebeská kulu). Ich fantastické poviedky prekvapujú bohatou umeleckou invenciou. Prvé stretnutie pozemšťanov s Venušanmi (Nebeská kulu), plné dramatizmu a neočakávaných obratov, netápá v abstraktných sférach, je podané tak, akoby šlo o autentický príbeh, reálne a umelecky pôsobivo, ba so zaujímavým autorovým pokusom načrtnúť psychológiu nezemského človeka. Tak isto príbeh dvojčlennej posádky polorozbitej medziplanetárnej lode (Belasá planéta), ktorej sa po ťažkých útrapách podarí pristáť na Marse, popri všetkej „vedeckosti“ udivuje živou obrazotvornosťou mladej sovietskej autorky. Poviedky V. Savčenka (Prebudenie profesora Berna) a V. Saparina (Posledný pilot) sme zaradili vedľa seba, pretože, ako sa nám zdá, navzájom sa doplňujú. Kým prvá poviedka polemizuje s „teóriami“ o nevyhnutnej atómovej záhubě ľudstva a vštepuje vieru v jeho šťastnú budúcnosť, Posledný pilot je zasa pokusom nahliadnuť do tejto budúcnosti, do krásneho, plnokrvného života budúcich pokolení. Knižku uzatvárajú dve rozsiahlejšie poviedky I. Jefremova Havrania jurta a Afaneor, Acharchellenova dcéra. Tematicky čerpajú z oblastí navzájom vzdialených (na jednej strane dramatický príbeh sovietskeho inžiniera, ktorý s nasadením vlastného života nachádza bohaté rudné nálezisko, a na druhej strane obraz šľachetného saharského Tuarega, čo zachráni francúzsku karavánu, odsúdenú na smrť, a vymôže si za to cestu do Sovietskeho sväzu), obidve sú však charakteristické pre súčasnú sovietsku dobrodružnú literatúru: nejde v nich o hromadenie vonkajších efektov, ale o činy, ktorých pohnútkami a konečným cieľom je služba kolektívu, ľudu, pokroku.

A “borotva éle” — szimbólum: azt a szinte érzékelhetetlen határt jelenti, amely a tudat és a tudatalatti között húzódik, vagyis amely a teljesen egészséges pszichikai tengelye. Így magyarázza meg regényének címét maga a szerző, a szovjet tudományos-fantasztikus irodalom klasszikusa, aki ezúttal a legújabb biológiai kutatások és felfedezések fényében boncolgatja az ember pszichofiziológiájának időszerű kérdéseit. Csodával határos, de megtörtént esetek, valóságos jelenségek hiteles leírásával igyekszik feltárni az emberi test és lélek rejtett tartalékait, energiaforrásait.

A történések középpontjában egy titokzatos annak különös kisugárzása áll. Több csoport is meg akarja szerezni, hajszákat rendeznek érte. E kalandok leírásával válik a mű térben és időben több dimenziójúvá. Visszanyúl a régmúltba is, például Nagy Sándor korába, vagy az óindiai művészet kezdeteihez, hogy pontosabban megvilágítsa a tegnap, a ma, sót a holnap eseményeit. Oroszországból kiindulva, Itálián, Dél-Afrikán át a forró Indiáig és a jeges Tibetig húzódik a cselekmény fonala.

A bőven áradó események egzotikus környezetben, titokzatos templomokban, lámakolostorokban, tengerfenéken stb. játszódnak le. Szemünk előtt zajlik le egy kalandos nőszöktetés; látjuk, hogyan verekszenek meg erőművészek túlerőben lévő fogdmegekkel; megismerjük a különleges, bénító folyadékot kilövő pisztolyt.

A mű hősei sarkított jellemű, különleges képességű férfiak, hősnői egzotikus szépségű és rendkívüli sorsú nők. Tanúi vagyunk hipnózissal való csodálatos gyógyításnak, az önszuggesztió nem mindennapi eseteinek. Csak egy példa a sok közül: a tibeti önsanyargató reszpáknak lesz, amikor a fagyos szélben meztelenül állva locsolgatják magukat — a vizes törülköző megszárad rajtuk!

Jefremov a tudománynak és a valóságban gyökerező fantasztikumnak olyan tájaira vezet el bennünket, amelyeken szovjet írók még nemigen jártak.

Pazīstamā krievu padomju rakstnieka (1907–1972) pēdējais romāns vēsta par notikumiem 4. g. s. p. m. ē., kad Maķedonijas Aleksandra karagājienu un grieķu filozofu humānistu mācību ietekmē veidojās plašāks pasaules un cilvēka esamības redzējums.

Kā sarkans pavediens romānam cauri vijas doma par mākslas un tās iedvesmotājas — sievietes nezūdošo daili.

Romāna «Atēnu Taīda» pamatā ir kāda antīkās vēstures avotos pazīstama epizode: Persepoles — vienas no persiešu valsts galvaspilsētām — nodedzināšana; to ierosināja slavenā Atēnu hetēra, kas pavadīja Maķedonijas Aleksandru karagājienā.

Dílo Ivana Jefremova „Athéňanka Thais” vykročilo z hranic vědecké fantastiky. Vypráví o historické údálosti, spálení Persepolis proslulou athénskou héterou Thais. Jefremov v románu seznámí čtenáře nejen s rozporuplnou postavou Alexandra Makedonského, ale hlavní postava Thais ho provede i různými starověkými náboženskými kulty spjaté s velkou ženskou bohyní. Při válečných taženích Alexandra po celém světě zažije chvíle mocenských triumfů i ktastrofický konec, ke kterému spolu s Alexandrem dospěje helénská říše.

Výbor ze sovětské vědeckofantastické literatury. 1. vyd.

Cor Serpentis () (1959?) Zinātniski fantastisks stāsts tematiski turpina norises — Zemes astronauti tālu kosmosā satiek citas civilizācijas pārstāvjus, kuru vielmaiņa balstās uz ftora, nevis uz skābekļa, kā zemiešiem.

Otrais stāsts fantastiskā triloģijā ko Ivans Jefremovs uzrakstīja par cilvēces tālu nākotni. Pirmā grāmata, kura izdota latviešu valodā ir Andromēdas miglājs, bet trešā grāmata ar nosaukumu Vērša stunda netika iztulkota latviešu valodā, jo daži komunistiskās partijas bonzas saskatīja planētas Tormanss sociālajā iekārtā līdzīgas iezīmes ar toreiz pastāvošo komunistisko režīmu.

Vērša stunda (1969) Zinātniski fantastisks romāns, kura darbība risinās uz tālas planētas Tormans (Mocības), kur valda nežēlīga oligarhiska tirānija. Dzīve tur lielā mērā atgādināja padomju reālijas. Romāns tika publicēts klajas izdevēju nevērības dēļ, par ko viņiem nācās dārgi samaksāt. Atklāti kritizēt romānu padomju vara neuzdrīkstējās — Jefremovs bija pārāk populārs, taču grāmata uz 20 gadiem tika noklusēta — to nepublicēja, izņēma no bibliotēkām un nepieminēja nekādos rakstniekam veltītos rakstos.

Grāmatu gribēja aizliegt, bet krievu valodā tā jau bija nodrukāta un atradās veikalu plauktos. Tomēr autors tika pakļauts vajāšanām. Latviski protams nav iztulkota.

Stāstos un romānos Jefremovs slavēja padomju cilvēku un “drīz gaidāmo” komunistisko nākotni, kad visiem uz Zemes klāsies jauki un saulaini, taču viņam pašam nebija ilūziju par to, kādā valstī un kādā laikā viņš dzīvo — īsi pirms Staļina nāves viņš apcietinājuma gaidās sadedzināja savas dienasgrāmatas un vēstules. Drīzumā pēc Jefemova nāves (1972.gada 5.oktobrī 65 gadu vecumā) VDK darbinieki izdarīja viņa dzīvoklī kratīšanu, meklējot “ideoloģiski kaitīgu literatūru”, un atņēma visus viņa melnrakstus. Uz diviem gadu desmitiem Jefremova vārds tika aizmirsts.

V románu jsou děje od nás vzdáleny předělem staletí. Nikoli však nazpět — ale kupředu, do období nazvaného érou Velikého Okruhu. To se již spojily obydlené planety naší Galaxie, člověk se vypravil ke vzdáleným hvězdám. Nově a rozumně je uspořádána společnost, lidské zájmy i osudy se zásadně změnily. Přitom však Jefremovi nejde o to, aby líčil přludné a růžové utopie. Dívá se do budoucnosti jako vědec i umělec zároveň a obezřetně posuzuje, zda to, co píše je reálné či nikoli. Mohutná, udivující je jeho vynalézavost i důslednost, s níž se snaží vytvořit nikoli jen dílčí, ale úplnou představu soustrojí budoucího řádu.

Do románu Lezvije britvy (Ostří břitvy, 1964; č. 1967) vložil autor množství hypotéz z oboru biologie, psychologie, etiky, estetiky atd.

Dobrodružný román nabízející exotiku, tajemství a napětí. Příběh, jehož děj je motivován honbou za černou korunou — starobylou památkou indické země. Napínavé vyprávění o cestě skupiny dobrodruhů, kteří se snaží indický poklad nezákonně získat a dostávají se na této cestě až do ticha indických klášterů..

Andromēdas Miglājs (1957, latv.1961) Zinātniski fantastisks romāns par tālu nākotni, kad cilvēki dzīvo harmoniskā komunistiskā sabiedrībā. Visas planētas tautas sadzīvo vienotā saimē un dažādās Visuma malās mītošās civilizācijas sadarbojas kopējā «Lielajā Lokā» apmainoties ar kultūras un zinātnes sasniegumiem. Šī grandiozā utopija pavēra jaunus apvāršņus padomju fantastiskajā literatūrā. Pirmā grāmata triloģijā par Lielo Loku. Otrā «Čūskas sirds» (1959?) Zinātniski fantastisks stāsts tematiski turpina «Andromēdas miglāja» norises — Zemes astronauti tālu kosmosā satiek citas civilizācijas pārstāvjus, kuru vielmaiņa balstās uz ftora, nevis uz skābekļa, kā zemiešiem.

Trešā «Vērša stunda» (1969) Zinātniski fantastisks romāns, kura darbība risinās uz tālas planētas Tormans (Mocības), kur valda nežēlīga oligarhiska tirānija. Dzīve tur lielā mērā atgādināja padomju reālijas. Romāns tika publicēts klajas izdevēju nevērības dēļ, par ko viņiem nācās dārgi samaksāt. Atklāti kritizēt romānu padomju vara neuzdrīkstējās — Jefremovs bija pārāk populārs, taču grāmata uz 20 gadiem tika noklusēta — to nepublicēja, izņēma no bibliotēkām un nepieminēja nekādos rakstniekam veltītos rakstos. Latviski protams netika iztulkota.

Stāstos un romānos Jefremovs slavēja padomju cilvēku un “drīz gaidāmo” komunistisko nākotni, kad visiem uz Zemes klāsies jauki un saulaini, taču viņam pašam nebija ilūziju par to, kādā valstī un kādā laikā viņš dzīvo — īsi pirms Staļina nāves viņš apcietinājuma gaidās sadedzināja savas dienasgrāmatas un vēstules. Drīzumā pēc Jefemova nāves (1972.gada 5.oktobrī 65 gadu vecumā) VDK darbinieki izdarīja viņa dzīvoklī kratīšanu, meklējot “ideoloģiski kaitīgu literatūru”, un atņēma visus viņa melnrakstus. Uz diviem gadu desmitiem Jefremova vārds tika aizmirsts.

Myšlenku o možnosti vzájemných kontaktů a o biologické podobnosti myslících bytostí ztvárnil v novele Cor Serpentis (Srdce hada), 1959; č. in: Povídky z vesmíru, 1961; s. jako Hadie srdce, in: Hadie srdce, 1961). Jefremov koncipoval novelu jako polemiku s tehdy módním pojetím kontaktu, který je naplněn nedůvěrou a nepřátelstvím lidí a mimozemšťanů.

„A Bika órája – írja könyvének előszavában Jefremov – válaszként született…” A tudományos-fantasztikus irodalom nagyon sokszor fest koromfekete és nagyon sokszor rózsaszín képet a jövő világáról. Pedig – Jefremov szerint – az volna legfőbb feladata, hogy az embert felkészítse a várható fejlődésre, nagy feladatainak végrehajtására.

A nevű csillaghajó már-már tökéletes és magasrendűen emberi utasai a Tormansz bolygón ősi és szörnyű állapotokat találnak, zsarnokokat, kizsákmányolást, fejlődésben megrekedt társadalmat. Megkísérlik rendbe hozni a különös bolygó életét.

Értetlenségbe, ellenséges indulatokba, tudatlanságba ütköznek. Jefremov új regénye ugyanúgy mérföldkő a szovjet tudományos fantasztikus irodalomban, mint előző művei, a magyarul is megjelent.

Historický román sovětského autora z doby tisíc roků před Kristem líčí zážitky mladého Řeka sochaře Pandiona, jenž se na svých cestách za starými uměleckými památkami dostane do egyptského otroctví. Výstižně kreslí autor sochařovo strádání v sídle egyptského faraóna, dřinu a útisk tisíců otroků a přepych a rozmařilý život faraóna a jeho družiny. Odhaluje poměry v říši faraónů a neudržitelnost tohoto společenského řádu, vybudovaného na nelidském zotročování chudiny. Seznamuje nás s hrdinným bojem otroků za svobodu, zasvěceně popisuje svět starověku a starou egyptskou kulturu a líčí četné příhody a dobrodružství, které otroci prožijí na svém útěku v afrických pralesích.

I když se děj odehrává v době velmi dávné, má pro současného čtenáře aktuální význam. Zdůrazňuje důležitost kolektivní spolupráce a jednotného postupu všech utiskovaných, přístupnou formou řeší vývoj sochaře Pandiona z vyhraněného individualisty v člověka kolektivně cítícího. Živě a poutavě zachycuje události, jejich vztahy, dosah a politický smysl na lidech skutečně živých, na lidech majících srdce i rozum, sílu a především víru ve spravedlnost.

Knihu I. Jefremova lze označit za dílo více než zajímavé, jehož předností je jasné ideové pojetí a zaměření. Děj knihy má bystrý spád a svou svěžestí a bezprostředností našeho čtenáře jistě zaujme, poučí a pobaví.

A Sötét Láng nevű csillaghajó már-már tökéletes és magasrendűen emberi utasai a Tormansz bolygón ősi és szörnyű állapotokat találnak, zsarnokokat, kizsákmányolást, fejlődésben megrekedt társadalmat. Megkísérlik rendbe hozni a különös bolygó életét.